Hostinské pokoje tvořily vedle soukromých apartmá majitelů běžné vybavení každého venkovského sídla, neboť vzájemné návštěvy šlechty patřily k tehdejším zvyklostem. Šlechta 19.století obývala zámky v pozdních letních a podzimních měsících především v souvislosti s loveckou sezónou. Zimu trávili v městských palácích ve Vídni, nebo jiných větších městech, kde vrcholila společenská sezóna, jaro a léto potom v lázních, nebo nejrůznějších evropských letoviscích.
Rodina Salmů žila v druhé polovině 19. století převážnou část roku ve svých městských palácích ve Vídni, Praze a Brně. Společenská sezóna ve městech vrcholila vždy po Novém roce. Z venkovských sídel pak preferovali skromnější, nicméně pohodlnější zámek v Blansku, kde se také nacházelo centrální ředitelství průmyslových podniků a velkostatku. Letní měsíce trávili Salmové v Bad Ischlu, Bad Hallu, nebo ve známém letovisku Baden bei Wien. Reprezentační Rájec se pak využíval především v podzimních měsících v období honů. Nejslavnějším lovcem z rodiny byl bezesporu IV. kníže Hugo Leopold.
Ze slavných návštěvníků rájeckého zámku obývajících hostinské pokoje můžeme jmenovat rakouského císaře Františka Josefa I., který se svým protějškem španělským králem Alfonsem XII. přenocoval na zámku v roce 1881 u příležitosti velkých císařských manévrů v okolí. K nejbližším příbuzným rodiny dále v dané době patřil i švagr knížete Hugo Karla Franze, princ Rudolf Liechtenstein, nejvyšší hofmistr rakouského císařského dvora.
Ze slavných osobností Rájec několikrát navštívil na pozvání kněžny Elisabety Salmové nejvýznamnější rakouský realistický spisovatel Ferdinand Saar. Po dobu vlády starohraběte Hugo Františka byl na Rájci častým hostem zakladatel bohemistiky a přední obrozenec Josef Dobrovský.
Svatba v šlechtickém prostředí bývala v 19. století již do značné míry záležitostí ,,srdce‘‘, nicméně stále převládaly i určité majetkové důvody. Novomanželé se s největší pravděpodobností znali vždy již od mládí, neboť se šlechta mezi sebou velice často stýkala. Celý proces počal tím, že ženich, nejčastěji prostřednictvím rodičů nebo společných příbuzných, oslovil nevěstu. Pokud ta souhlasila, byly uspořádány zásnuby, po kterých následovala složitá právní procedura skládající se z vytvoření často velmi komplikované svatební smlouvy. Ta se týkala především majetku, vyplácení apanáže, zajištění v případě vdovství apod. Ke každé smlouvě bylo doloženo i policejní vysvědčení o nevěstině "zachovalosti". Samotná svatba byla nejčastěji veřejnou záležitostí, která se pořádala buď na venkovském sídle nevěstiných rodičů, nebo v sídelním městě. Šlo striktně o sňatek církevní a jistý vliv na to, kde se svatba konala, mělo i to, kde byla nevěsta pokřtěna. V případě rodiny Salmů se sňatky konaly nejčastěji ve Vídni v dvorním kostele sv. Michala. Vzhledem k tomu, že byli novomanželé často v určitém stupni příbuzenství, musela se církev žádat o tzv. dispens. U Salmů šlo především o knížete Hugo Karla Eduarda a jeho ženu Leopoldinu, kteří měli již ve čtvrté generaci stejné předky.